Jdi na obsah Jdi na menu

Změna je život V

5. 12. 2010

 Rozlepím oči a zamžourám do ostrého světla, hlava mi třeští a mozek odmítá spolupracovat. Otočí se na bok a přitisknu se k osobě která oddechuje vedle mě.

„Ale, co by na to asi řekl ten tvůj koloušek kdyby nás teď vyděl“ šeptne mi do ucha známý hlas a já jsem v tu chvíli naprosto vzhůru

„Co..co tady děláš?“ vytřeštím oči a zírám na Dominika který se spokojeně rozvaluje v peřinách

„Já tady bydlím“ prohodí z úsměvem

„Tak co tu teda dělám já?“ zeptám se nechápavě

„Včera si se sťal ta že jsem tě vzal raději k sobě kdybych tě v tomhle stavu postavil před toho tvého přítele ani jeden z nás by nedopadl dobře zasměje se

„Já tady spal?“ zeptám se trochu zaraženě, dostane se mi jen přikývnutí

„A my dva spolu…“ polknu a udělá se mi nevolno

„Neboj jsi mu věrny jak pes i když jsi ožralý“ ušklíbne se, nekomentuju to a vyhrabu se z postele.

„Dám si sprchu“ zavrčím a zapadnu do koupelny. Když vylezu slyším že Dominik s někým telefonuje, při bližším pohledu zjistím že je to můj mobil a já rozeznám i hlas který skrz přístroj doléhá až ke mně, vytrhnu mu ho z ruky

„Zachu?“ zeptám se aby věděl že jsem teď u telefonu já

„Proč mi to děláš?“ optá se plačtivě

„Ale já..“ nedomluvím protože mě přeruší

„Víš jaký jsem měl o tebe strach když jsi večer nepřišel, a ty si mezitím…“ slyším že pláče a sevře se mi srdce

„Počkej na mě doma, za půl hodiny jsem tam a o všem si promluvíme“ navrhnu a jen se modlím aby přijal

„Fajn“ přikývne a popotáhne. Zaklapnu telefon a hned volá taxi, bude to do pěti minut, hodím na sebe bundu a aniž bych se na Dominika byť jen podíval. U našeho domu vystoupím za necelých patnáct minut, rozrazím dveře a vběhnu rovnou do pokoje kde na posteli sedí Zach.

„Je mi to tak líto“ obejmu ho

„Co je ti líto, to že si se mnou jen pohráváš, nebo to že jsem ti na to přišel“ zeptá se smutně

„Tak to není, nech si to vysvětlit“ požádám ho a sednu si na postel vedle něj

„Mluv“ koukne na mě a já mu poví vše co se včera stalo, nebo alespoň to co si pamatuju

„To myslíš vážně?“ přimhouří oči. Jen přikývnu a čekám na jeho reakci. Na jeho výbuch smíchu jsem ale připravený nebyl.

„To je jak ze špatného románu“ svalí se na postel a řehtá se jak pominutý

„Už ses dosmál“ pozvednu obočí si po pěti minutách

„Ale  musíš uznat že to je vážně jako od Daniel Stealové“ zachechtá se a obejme mě kolem pasu

„Hmm“ zahučím a prudkým pohybem ho dostanu pod sebe

„Takže mi věříš?“ zeptám se pro jistotu

„Tohle by sis nevymyslel“ zachechtá se

„Takže vše v pořádku?“ lípnu ho na nos

„No to nevím“ zahučí a já se vrhnu na jeho rty

„Taky ty nevíš“ vniknu do jeho úst

„Ok, vše pořádku“ vydechne když se přesunu na jeho krk. Jen se pousměju a pokračuju níž, zasypu polibky každý odhalený kousek kůže hned na to si ho zmapuju konečky prstů, chci si zapamatovat každou jeho křivku, každý jeho vzdech, sundám mu kalhoty a schválně se vyhnu jeho vzrušení a pokračuju přes třísla dolů až ke kotníku kde se pomalu začnu vracet stejnou cestou zpět, když se mu i tentokrát vyhnu nespokojeně zamručí

„Nějaké námitky?“ zachechtám se a začnu se mazlit z jeho podbřiškem, jen něco zaskučí, jemně po něm přejedu dlaní, hned se ke mně vypne a zasténá neubráním se spokojenému úšklebku a palcem obkroužím hlavičku, rozhodnu se ho trochu potrápit a odtáhnu se abych mohl ochutnat jeho rty vrátí mi polibek a začne ze mě stahovat košili jeho ruce jsou všude vychutnávám si to, jeho doteky, jeho vůni, jeho steny, vše je najednou intenzivnější a já už neodolám. Pomalu se začnu posunovat níž až k jeho klínu, vezmu ho do úst a zároveň do něj proniknu prstem abych si ho připravil, užívám si jeho reakce.

„Alane“ vyjekne a vytáhne si mě nahoru, s úsměvem ho políbím

„Copak?“ zeptám se s úsměvem

„Pojď už“ šeptne mi do ouška a já už na nic nečekám a začnu do něj pomalu pronikat. Netrpělivě se pohne a já do něj proniknu na doraz, zalapám po dechu a jen okrajově vnímám bolestné syknutí.

„Hlupáčku“ začnu mu zasypávat obličej drobnými polibky. Po chvíli se proti mně pohne a tiše zasténá, začnu se pohybovat spolu sním a za chvíli se oba vznášíme v oparu uspokojení. Skulím se z něj a přitáhnu si ho do obětí

„Miluju tě“ šeptnu mu do vlasů

„Já tebe taky“ políbí mě a za chvíli oba usneme.

Když se probudím Zach ještě spí užívám si pohled n jeho uvolněnou tvář, netrvá to dlouho a jeho víčka se zachvějí.

„Dobré ráno“ lípnu ho na nos

„hmmm“ zahučí a zahrabe se do peřin

„Ale no tak naše ranní ptáče nechce vstávat“ rýpnu si

„Ranní ptáče minulou noc nezamhouřilo oko protože čekalo na jednu sovu, takže teď musí dospat svůj spánkový deficit“ozve se zpoza peřiny.

„Omlouvám se“ špitnu

„Nemáš proč, jen pojď ještě spát“ zahuhlá a strhne mě k sobě

„Hm, za měsíc jsou vánoce“ mrknu na kalendář

„hmm“ zahučí a uvelebí se na mé hrudi

„Co jít dneska na vánoční nákupy“ navrhnu

„Hmm, ale až později“ zamumlá a ukázkově zívne, usměji se a nechám ho spát.

             

 

 

           

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

kawaii

(keishatko (www.keishatko.blog.cz), 29. 3. 2011 18:54)

aspoň že si to nechal vysvetliť...pekná poviedka...teším sa na ten bonus

Jenom jedno slovo....

(Alois oro trancy...., 10. 12. 2010 19:45)

řeknu na to jenom jedno slovo: okamžitě napiš další díl nebo tě killu...xD

vážně nevím co tady mám psát o_O

(JÁ.!! XD , 5. 12. 2010 12:30)

Vzhledem k tomu, že sem věděla jak to dopadne, sem nebyla tolik napjatá jestli se udobří nebo ne...
...i když, já radši epic end XD a ten si představuju, že by Allan skončil s Dominikem -maluje si vlastní scénář- Bwhahhahahahahh >:D
Ale stejně to zase bylo dokonalé dílko ^o^ píšeš prostě moc hezky nee-chan..

A chci šestku.!! -výraz kralíčka, který chce zabít medvídka Pú-

* šílí *

(Jenny , 5. 12. 2010 12:18)

Škoda že už je to poslední díl neko...z toho by se dala udělat delší kapitolovka =) ještě se stále neví jak na jeho odchod zareagoval Dominik..no? A co ted že? xDDD