Jdi na obsah Jdi na menu

Změna je život

16. 11. 2010

  

Probudí mě křik z přízemí,  rozeznám dva hlasy, jeden je ženský a je v něm slyšet opilost a druhý je mužský který se třese potlačovaným vztekem, přitáhnu si kolena k bradě a položím si na ně hlavu. Nesnáším to, tyhle jejich věčné hádky zacpu si uši abych je neslyšel, nezabírá to a já zaslechnu slovo které mě setne jako gilotina…rozvod….v očích mě začnou pálit slzy. Povzdechnu si ale na druhou stranu, raději rozvod než tyhle věčné hádky. Přitáhnu si peřinu blíž k sobě a zabořím do ní tvář

„Za všechno můžeš ty“ vtrhla do pokoje matka až dveře narazili o stěnu přeběhla k posteli na které jsem se choulil a napřáhla se k ráně

„Holly!“ zahřměl ode dveří hlas otce

„Za všechno může on, než se narodil miloval jsi mě!“ řvala a já se mimovolně přikrčil

„Mluvíš nemysli, jdi si lehnout“ vystrká jí z pokoje otec  sedne si ke mně

„Vy se rozvedete?“ zvednu k němu pohled

„Ty jsi nás slyšel“ konstatuje a povzdechne si

„Je to kvůli mně, jak říkala matka“ špitnu

„Není, nebylo a nikdy nebude, problémy které mezi sebou s tvou matkou máme s tebou nijak nesouvisí“ položí mi ruku na rameno

„A já..k..“ zarazil jsem se nechtěl jsem zradit matku, ale…

„Ke komu půjdeš?? Alane, je ti šestnáct, sám si můžeš vybrat“ odpoví a vstane

„Já chci zůstat s tebou“ vyhrknu, s matkou a s její láskou k alkoholu bych nevydržel

„Jsem rád“ přikývne a s přáním dobré noci odejde. Mrknu na budík zelené číslice ukazují čtyři hodiny, s povzdechem se zavrtám do polštářů a snažím se ještě usnout, povede se mi to. Za chvíli ale zayvonil budík a tak jsem musel z postele oblíkl jsem se nachystal si věci do školy, v kuchyni popadl rohlík a utíkal ke škole.

Doběhnu ke škole kde na mě už čeká Mell, známe se už odmalička.

„Vypadáš jak mrtvola, stalo se něco“ zeptá se a rukou mi upraví vlasy, lidé říkají že mají barvu karamelu

„Naši se zase hádaly“ povzdechnu si, tmavé oči mě propalují ustaraným pohledem.

„Už zase? Promiň Ale, tvůj otec by se měl konečně rozhoupat a podat žádost o rozvod“ zavrčí

„Už to udělal“ špitnu a sklopím pohled

„Co?“ zarazí se

„Včera dal matce podepsat rozvodové papíry“ řeknu tiše

„Já…jak jsi na tom?“ zeptá se

„Všechno je lepší než ty jejich věčné hádky“ odpovím a trochu se usměju, jen přikývne.

Se zazvoněním vběhneme do třídy, zbytek dne proběhne v relativním klidu.vyjdeme ze školy a hned za branou se rozloučíme, bydlíme každý jiným směrem.

„Jsem doma“ křiknu i když s největší pravděpodobností tu nikdo není

„V kuchyni“ ozve se k mému překvapení otec a já hned zamířím za ním

„Ahoj tati co dě…“ zarazím se pohlédnu na černovlasého muže za stolem

„Pardon, dobrý den“ omluvím se a zdvořile pozdravím návštěvu

„Ahoj, Alane jsem Ren“představí se

„Těší mě“ přikývnu a sednu ke stolu, kde mi táta dal na stůl oběd, ani se nedivým že je jídlo výborné, vždycky dobře vařil

„Byla by z tebe dokonalá hospodyňka“ rýpnu si, s úsměvem, jen se ke mně přetočí a uštědří mi lepanec. 

„ Taky mu to říkám“ ušklíbne se Ren  a já se bavím nad tím jak se otec čerti. Prožijeme celkem hezký večer, a kolem desáté se Ren rozloučí. Jen co se za ním zavřou dveře udeřím na otce

„Jak je to mezi vámi vážný?“ nakloním hlavu mírně doprava, a koukám na jeho rudnoucí obličej, to že je můj otec bisexuál jsem zjistil asi v patnácti když jsem se nešťastně zamiloval do svého nejlepšího přítele a vylil si mu srdíčko 

„Ehm, mno“ leze to z nějak jako z chlupaté deky

„Dost vážné“ zamumlá, jen přikývnu. Ren se mi líbí a k tátovy se perfektně hodí.

Uběhl už asi měsíc od mého prvního setkání s Renem, a musím říct že jsem si ho oblíbil.

Zrovna se vracím domů a zaregistruju červeného Seata a hned mi dojde že Ren je u nás, s úsměvem vejdu do chodby a křiknu že jsem doma. Z obýváku vykoukne otec s hodně vážným výrazem a pokyne mi abych šel za ním, s nepříjemným pocitem kolem žaludku jdu za ním a čekám co na mě vybalí. Ve velké pohovce sedí Ren a mračí se na nějakého černovlasého kluka asi v mém věku který se na něj taky nedívá moc přívětivě.

„Ech, ahoj“ vypravím ze sebe a nechám se otcem usadit do křesla

„Co se děje, se tváříte jak na pohřbu“ zeptám se po chvíli ticha pohovky se ozve uchychtnutí a hned na to tiché lepnutí.

„Já a Ren jsme se rozhodli že bychom chtěli bydlet spolu…a..“ nedopoví protože ho přeruší

„To vám přeju, už jsem čekal kdy se rozhoupete“ prohodím s úsměvem, otec se taky usměje

„Tohle je Zachary, můj syn“ ozve se Ren a šťouchne do toho kluka

„Ahoj“ houkne na mě a natáhne ke mně ruku, příjmu jí a jakmile se ho dotknu projede mnou elektrický záchvěv. 

„Doufám že nevadí když budete mít společný pokoj“ ujistí se otec, zblednu, ale přikývnu, asi budu mít problém.

„Ne, jistě že ne“ vysoukám ze sebe

„Výborně tak co kdybys mu ukázal pokoj“ nadhodí otec, přikývnu a vstanu čekám až udělá totéž a odvedu ho do patra.

„Tak tady to je, zřejmě sem potom dají ještě jednu postel abys mě kde spát“ otevřu dveře a zavedu ho do pokoje

„Tobě to vážně nevadí?“ otočí se na mě

„Ne proč by mělo, tak spokojeného jsem otce už dlouho nevyděl“ pokrčím rameny a sednu si na postel, on obsadí točivou židli u stolu.

„Hm, jo to je pravda, ale stejně…“ zakroutí hlavou

„Stejně co?“ dorážím

„Myslel jsem že se dají s mámou ještě dohromady“ skloní hlavu

„Hm, naši jsou rozvedeni teprve týden, ale já jsem rád, ty hádky se nedaly snést“ prohodím zamyšleně

„A jak je to s tebou“ zeptá se a zkoumá mě pohledem

„Se mnou?“ nechápu

„Potatil ses?“ cukne mi obočí a mám co dělat abych se nerozesmál, přejdu k němu a položím ruce vedle jeho hlavy

„A co když jo?“ zeptám se a čekám na jeho reakci. Přitáhne si můj obličej ke svému a políbí mě. Zareaguju a vklouznu jazykem do jeho úst. Jen tiše vzdychne a já se neubráním úsměvu. Tohle bude ještě hodně zajímavé soužití.    

          

          

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

kawaii

(keishatko (www.keishatko.blog.cz), 29. 3. 2011 18:19)

pekná poviedka...veľmi pekne sa to začína...len nerozumiem tomu..už sa mesiac pozná s Renom ale sú rozvedený s manželkou len týždeň?...mám pomalé zapínanie? idem na ďalší diel

iki

(NaNynka, 5. 12. 2010 10:50)

kawai strašně moc maiiii goauuuuu xD

Vincent

(Ten co miluje slízávat čokoládu z vlastního syna.., 26. 11. 2010 16:36)

"Podle mě to je nic moc" byla tvoje slova, než si mi dala tu povídku přečíst.
Nooooo~ řeknu ti to takhle...

...
DEJ SI FACKU HOLKA NEBO TO UDĚLÁM JÁ.!!!!!

Ta povídka je naprosto dokonalá.!! Píšeš úžasným stylem, takže až ti do řemesla bude kafrat zase nějaká @#,?{ tak se na ní vyprdni,pač všichni ti lidi kdo tady dole napsali koment ví o čem mluví a tyhle lidi poslouchej.!!
Až se naučím kreslit, tak ti z toho udělám mangu, pač myšlenka té povídky je dobrá jak sviňa.!!!

Slečno, dávám Vám za 1+

Jak možná? =P

(Yoite, 22. 11. 2010 18:20)

Určitě musí být pokráčo =D ti dva si padli tak rychle do náruče že se nemůžu dočkat co bude krok číslo dva =D

*smrk*

(Alois oro trancy, 17. 11. 2010 11:47)

prosím...prosím...prosím... že bude pokračování..prosííííím...jestli jo nechám ti žít kyouju....xDprosíím

Re: *smrk*

(Neko, 17. 11. 2010 11:49)

ehm...nevím mno ale možná jo....

hih =)

(Jenny, 16. 11. 2010 17:38)

arigato moja ženuško =) arigato neko-chan

Re: hih =)

(Neko, 16. 11. 2010 17:41)

nemaš za co lásenko, je mi ctí že znám někoho takového jako jsi ty

hih =)

(Jenny, 16. 11. 2010 17:38)

arigato moja ženuško =) arigato neko-chan