Jdi na obsah Jdi na menu

Ty jsi ten jediný hlas mého srdce 5

30. 4. 2011

 

D: prohloubím polibek a vpletu mu prsty do vlasů kterými se začnu zlehka probírat

Y: Okamžitě se zapojím.Tohle dělám poprvý, nejsem si jistý tím co mám dělat, nechám se vést.Když se na chvíli zase oddálíme kouknu se mu do očí.Jsou tak upřímné, tak pravdomluvné, můžu jim věřit.,,Kdyby mohl hýbnout nohama bylo by to snažíš." uchechtnu se ale starosti mi to nedělá.Teď mám hlavu úplně někde jinde.

D: jemně si ho nadzvednu tak aby měl nohy kolem mého pasu, s pohledem stále upřeným do jeho očí mu lehce přejedu dlaní po páteři

Y: ,,Hm." pousměju se a můj pohled se opět setká s jeho, když svůj zrak vrátím k němu.

D: opatrně rukou zajedu pod košili a lehce ho hladím po kříži, sloním se k jeho tváři a začnu jí lehce pusinkovat

Y: z jeho dotyků které jsem cítil na své kůži se opět zachvěju.Srdce mi buší jak splašené.Snažím se uklidnit.Vždyť o nic nejde.

D: "šššš angel" sjedu rty k jeho oušku a doteky ještě zjemním

Y: ,,Věřím ti." šeptnu a stále se snažím netřást.

D: nechám dlaně položené na jeho zádech a jemně se mazlím s jeho rty

Y: Nechci zůstávat pozadu.Své ruce přesunu na jeho hruď tam kde má srdce.Jemně tím místem projedu svými prsty.Cítím jak mu také srdce šílí.nejsem v tom sám.Asi to tak má být.Znova své ruce omotám kolem jeho krku a spojím naše rty.

D: jemně pohnu rukama a hlídám každou jeho reakci

Y: ,,Hm." mé tělo se opět zatřese.,,To je dobrý, neboj." šeptnu a i přes to všecko se snažím nerozklepat víc, i když vím že se mi to sotva daří udržet na uzdě.

D: opřu si hlavu o jeho rameno "nechci nic lámat přes koleno, počkáme" spustím ruce podél těla

Y: ,,Nechci čekat..." šeptnu.,,Tělo tak reaguje samo bez mého svolení.Nevšímej si toho." řeknu znova.

D: "Jak si toho nemám všímat když se mi v náručí třeseš jak osikový list" pohladím ho po tváři

Y: ,,Nevím." šeptnu zklamaně.

D: "Koshka, netrap se tím" pohladím ho po vlasech

Y: obejmu ho kolem pasu.,,Mám to v povaze, nemůžu za to."

D: jen ho držím v náručí a užívám si jeho blízkost

Y: ,,Myslím že mi rovnou měl píchnout koňskou dávku." řeknu v úmyslu vtipkovat.,,Tohle mě už nebaví.To je tak frustrující jen ležet nebo sedět..." kříkám si spíše sám pro sebe.

D: "Počkej tady" položí ho na postel a odběhnu, za chvíli jsem zpět "tohle mi dal kdyby ta první dávka nezabrala" držím v ruce injekci

Y: ,,Gaou!" udělám psí oči ve stylu budu brečet.

D: "Pokud chceš chodit ještě dnes" naznačím

Y: ,,A co když to nezabere pane chytrej?" položím mu velmi záludnou otázku.

D: "Nemyslím" pozvednu obočí a pomalu se k němu blížím

Y: ,,Moje! Nedám!" škubnu rukou když si jí vezme do dlaně.

D: "ale Koshka" protáhnu a znovu uzmu jeho paži

Y: ,,Ee upírku!" řeknu hravým tónem

D: během okamžiku sedím na něm a jeho ruce mu držím nad hlavou, odzátkuju jehlu a v rychlosti mu vpíchnu čirou látku do svalu

Y: ,,Ts!" obrátím hlavu do boku v uraženém gestu.

D: políbím ho a zvednu se, zůstanu mu ale sedět na nohách  

Y: ,,Klidně si seď mě to stejně nebolí protože taky nic necítím!" řeknu stále uraženým hlasem a vypláznu na něj jazyk.

D: tomu se nedá odolat políbím ho a jemně ho do toho neposedného jazýčku kousnu "Jsi nepoučitelný Koshka"  

Y: ,,Nutíš mě do toho." znova to všecko uvedu za jeho vinu.

D: "Já?" podivným se

Y: ,,Ne ten za tebou.Mimoto...sedí se ti pohodlně?" zeptám se ho abych měl jistotu že má pohodlí.Ovšem v ironickém slova smyslu.

D: "a víš že celkem i jo" zavrtím se

Y: ,,To jsem rád." prohodím očima.

D: "jsem rád že jsi rád“ ušklíbnu se

Y: ,,To je rád ten pravej." řeknu si jen tak pro sebe.Když dopovím svojí větu začnu se tvářit že jsem nic neřekl.

D: „pche" vstanu a přesednu si do křesla

Y: ,,hihihi." vítězně se usměju a doplazím se k polštáři.Nějak si lehnu ale ty nohy už mě začínají srát.Pomůžu si rukama je nasměrovat tam kam sám chci.Nějakým zázrakem přes sebe přehodím deku tak až mi jdou vidět jen vlasy.

D: s povzdechem zakloním hlavu a promnu si kořen nosu "za chvíli by ten lék měl zabrat"

Y: Přivřu oči.Stále ignoruju okolí a schovávám se před světem pod dekou.Na tváři mi stále hraje vítězný úsměv.

D: pohledem na hodiny se ujistím že za nedlouho začne svítat, zvednu se a zatáhnu těžké závěsy tak aby nepronikl ani jediný paprsek

Y: Zavřu oči.Slyším nějaký divný zvuk.Usoudím že Dimitri zase dělá nějakou blbost.Nevnímám ho a začnu se soustředit na jednu z noh ve které mi začalo nepříjemně cukat.

D: přejdu k němu a stáhnu peřinu z jeho obličeje "Aby ses mi neudusil"

Y: „Phe!" namáhavě se otočím k němu zády.

D: ¨Koshkááá" protáhnu a lehnu si za něj

Y: Neodpovídám, nereáguju.prostě totální ignorace.

D: zajedu mu opatrně rukou pod tričko

Y: Zaryju prsty do polštáře a roztřesu se.

D: "Ještě se zlobíš" jemně ho hladím po bříšku

Y: Neodpovídám.Zmáčknu polštář ve své dlani ještě víc.

D: "klid Angel" šeptnu mu do ucha

Y: Stále s ním nemluvím.Neodpovím, nepodívám se na něj.Mé tělo se stále chvěje.Nemůže si zvyknout na něčí doteky.

D: otočím ho čelem k sobě a políbím ho "pojďme spát"

Y: ,,Gaou!" řeknu jenom, otočím se k němu víc a omotám své ruky kolem jeho pasu.Uvelebím se na jeho hrudi.

D: přikryju nás oba peřinou

Y: ,,Dobrou." zapředu milým a unaveným hlasem.Zabořím svojí hlavu víc do jeho hrudi a snažím se usnout.

D: přitáhnu si ho blíž a poslouchám pravidelné oddechování

Y:Sice ještě nespím, ale alespoň se o to snažím.Cítím jak Dimitri zabořil svojí hlavu do mých vlasů.Nevadí mi to.Jsem rád za to že s ním můžu takhle spát.

D: i mě už začíná zmáhat únava, přece jen být na nohou déle jak šestatřicet hodin je výkon i na mě

Y: Z polospánku jsem ho lípnul na krk, ten mi byl totiž nejblíže. Poté jsem se vrátil zpět na jeho hruď a konečně jsem usnul tvrdým spánkem.

D: poznal jsem že usnul, opatrně jsem se z pod něj vymanil a zamířil si to rovnou do pracovny "Rey" zahlásím do telefonu když osoba na druhé straně příjme hovor "potřebuju od tebe další službičku" ušklíbnu se "potřebuju abys přichystal papíry k osvojení a kontaktoval Deniss" vysvětlím mu o co jde a zavěsím

Y: Cítil jsem že někam odešel.Postel byla tak prázdná.Byl jsem však tak unavený že jsem tomu nevěnoval moc pozornosti.Sice mě to vzbudilo ale do minuty jsem byl zase tuhý a uvězněný v hlubokém spánku.

D: vrátím se do pokoje a zalezu si zpátky do postele, jsem tak unavený že jen co se má hlava dotkne polštáře spím jako zabitý

Y: Ze spaní se k němu přesunu, konkrétně zpátky na jeho hruď.Spím dál klidným a ničím nerušeným spánkem.

D: přitáhnu si ho blíž a opět upadnu do hlubokého spánku

Y: Když rozlepím své unavené oči zjišťuju že je půl šesté podvečer.Jsem totálně vyřízený, ale i přes to se snažím pohnout.Opatrně se chci od Dimitriho oddálit, tak abych ho nevzbudil.

D: "Chto?" zamrkám zmateně

Y: ,,Dobré ráno." pousměju se na něj.,,No vzhledem k tomu kolik je hodin tak spíše dobrý podvečer." uchechtnu se.

D: protáhnu se a zároveň ho stáhnu zpátky na svou hruď "hmmm" zamručím jen a spokojeně zavřu oči

Y: ,,Gaou!" dám najevo že mě má pustit, že chci vstát a ne ležet.,,Jsem přeležený.Upírku." šeptnu jeho směrem.

D: "bhktm" zamumlám do polštáře

Y: ,,Nani?" pozvednu obočí, když se mi podaří posadit se.

D: posadím se taky a ještě rozespalým pohledem ho sleduji, zatracený spánkový deficit

Y: ,,Vypadáš nějak zfetovaně." zahihňal jsem se.

D: "skus nespat dva dny a pak něco povídej" zazívám  

Y: ,,Dva dny?" pozvednu obočí.,,Když jsem byl o rok mladší tak jsem nespal i čtyři dny..." řekl jsem vítězně.

D: „když já byl o dvě stě let mladší nespal jsem i dva týdny" zamumlám

Y: ,,Hele víš co? Nemachruj!"

D: "Já jen uvádím fakta" zazívám

Y: ,,machruješ machruješ! Ty jenom machruješ!!!" řeknu s ukazováčkem na danou osobu.

D: "Ech" vydechnu jen zmateně

Y: ,,Hih." řeknu jenom milým tónem

D: přitáhnu si ho k sobě pro lehký polibek, najednou ztuhnu "z téhle místnosti se ani nehni" řeknu chladně v rychlosti se oblíknu a vyjdu z pokoje, ke dveřím dojdu ve chvíli kdy se domem rozezní zvonek. prudce otevřu dveře a zadívám se na drobnějšího blondýna ve dveřích oblečeného v bílém "Ya vizhu vy snova Nikolai(dlouho jsme se neviděli Nikolaji)" zazubí se na mě a já jen zaskřípu zuby "Chto vy hotite Nataniel?!(Co zady chceš Nathaniely)" zavrčím    

Y: ,,C-Cože?" řeknu do zavřených dveří.,,Dimitri.Kam jsi šel?" šeptnu.Ale kdy uslyším nějaké hlasy které se ke mě sotva dostaly poznám že je stále v domě.,,Nechápu to, proč, proč nechtěl abych-?" přivřu oči a snažím se hýbnout nohama.Při tom sebemenším pohybu mnou projede tupá bolest.,,Gh!" dám si ruku před pusu abych nevykřikl bolestí.,,Dimitri...vrať se...něco je špatně, takhle moje tělo reaguje když je kolem nějaká temná síla..." šeptnu sám pro sebe.Nevěděl jsem zda mu to říct dřív nebo ne.Nevěděl jsem jak by se zachoval kdyby zjistil že jsem podědil po své matce pár schopností, ovšem upír nejsem.Dokážu však nějaké věci které nikdo jiný neumí.Ale jen za cenu vlastního zdraví.Když mnou projde tupá bolest jako právě teď znamená to že je poblíž někdo kdo ovládá temnou sílu.,,To se mi nelíbí..." šeptnu a chytím se rukou za hlavu.

D: Něco je špatně zamračím se "teryať sya(vypadni)" zavrčím a chci mu zavřít dveře před nosem "Ale schováváš něco tak sladkého..a ani se nepodělíš...tsss to od tebe není pěkné bratránku" přejde do japonštiny a vecpe se do domu "Nathaniely já tě varuju vypadni odtud" postaví se přede mě a zavrtí hlavou "ale ale ale takový sobec" během vteřiny je přiražen ke zdi, mé oči které teď září rudou jsou zabodnuty do těch Nathanielových které mají stejnou barvu "Jsem silnější a ty to víš" smýknu s ním k zemi "vypadni" zopakuju a ukážu ke dveřím "no čekal jsem vřelejší přivítání" zvedne se a jde ke dveřím "do svidaniya" mávne na mě a zmizí. hned vyběhnu schody a zapadnu do pokoje

Y: Stále se držím rukou za hlavu.Zhluboka dýchám.Vždycky mě to oslabí, vždycky, protože neumím svou sílu ovládat, pokud to vůbec jde.,,Ta síla...je stále tady...kdo tu byl?" šeptnu a steče mi kapka potu z mého čela.

D: "O čem to mluvíš?" předu k němu a podepřu ho "Jaká síla?" nechápu

Y: ,,Temná síla." řeknu a zadívám se mu do očí.

D: "Nathaniel....jak...?" stále mi nějak nedochází souvislosti

Y: ,,Nejsem jen obyčejný člověk Dimitri...mám pár schopností co lidé nemají...něco poděděné po matce a jednu schopnost kterou mám vrozenou jen já...je nebezpečná a nejde odstranit..." šeptnu a znova se chytím za hlavu.,,Ta síla je pořád tady...je blízko..."

D: "proč si nic neřekl" zavrčím a během chvíle jsem z domu, nedaleko ucítím Nathaniela "Ty si nedáš říct co?!" zavrčím "Jsme tvrdohlaví" pousměje se "Máme to v rodině"  chytnu ho pod krkem "jestli se ukážeš v rozmezí třech kilometrů od mého domu tak ti garantuju že už se nebudu držet zpátky" zavrčím a odhodím ho, jen se za ním koukám jak zdrhá pryč a v rychlosti se vrátím do domu

Y: ,,Už je pryč?" zeptám se ho když zase vidím jeho tvář.,,Ach...už nic necítím.Ta síla byla děsivá.Takovou jsem ještě necítil." šeptnu znova.,,Víš...moje hlavní síla ta kterou nemám zděděnou je ta že vycítím temnotu...vždy mi projede tupá bolest mým tělem, pokaždé...nakonec se zastaví v mé hlavě, zůstává v ní dokud ta síla nezmizí z mého dosahu...není nebezpečná pro okolí, je nebezpečná pro mé zdraví...kvůli tomu jsem byl často na různých vyšetření, jenže nic nezjistili, pak jsem to zjistil když jsem jednoho dne viděl v parku jak někdo chladnokrevně zabil jednu mladou dívku, byl tu upír, zabil jí před mýma očima.Nemohl jsem nic dělat, když se objeví někdo s temnou sílou nedokážu dělat nic..." povzdechnu si.

D: pomalu zacouvám "asi...asi bych měl zmizet" vydechnu a otočím se k rychlému odchodu

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(ElenEstel, 1. 5. 2011 11:29)

wow tu sílu mu fakt nezávidím, doufám že Dimitrij neodejde pryč