Jdi na obsah Jdi na menu

Slib

14. 11. 2010

Sesunul se z pohodlné postele na zem a zády se opřel a dřevěný rám, pozvedl levou ruku a na jeho prsteníčku se zaleskl zlatý kroužek. Pousmál se a v odlescích slunce si ho prohlížel, modré oči zazářily štěstím, hlavou mu probleskla asi patnáct let stará vzpomínka. Sáhl pod postel a vytáhl krabici ve které byly uloženy jeho vzpomínky. Otevřel jí a vytáhl malou skleněnou flaštičku ve které byl ze sedmikrásky uměle vyrobený prstýnek.

///

Bylo mu pět, další z těch smutných dní kterých byl jeho dosavadní život plný, seděl na zelené louce, z očí m u kanuly horké slzy, plakal nad svým osudem, nad tím že se ho všichni bojí a nikdo z dětí si s ním nechce hrát, pod pravým okem se mu začala rýsovat modřina kterou mu udělala parta starších dětí, a on vlastně ani nevěděl proč. Utápěl se v černých myšlenkách když zaslechl zašustění, otočil se tím směrem a uviděl černovlasého kluka asi v jeho věku, který se právě vydral z nedalekého křoví

„Ahoj“ pozdravil ho černovlasí a pomalím krokem se vydal k němu

„A…Ahoj“ vrátil mu pozdrav, zůstal sedět na místě a koukal se na něho. Když k němu došel a napřáhl ruku instinktivně se přikrčil

„Ne..prosím, nebij mě“ kníkl a schoval hlavu mezi ramena

„Proč bych tě měl bít“ zarazil se černovlásek a zůstal na něj vyjeveně koukat, odhodlal se zvednout hlavu a zadíval se do překvapené tváře toho kluka. Neodpověděl, jen popotáhl a utřel si mokré oči do rukávu.

„Proč tu jsi sám?“ zeptal se černovlásek a čupnul si naproti němu

„Já…“ zajíkl se, ale milý pohled černých očí ho uklidnil.

„Nikdo si se mnou nechce hrát“ řekl smutně a sklonil hlavu. Chvíli bylo ticho jak černovlasí chlapec přemýšlel

„Tak si s tebou budu hrát já“ řekl potom jistě, blonďáček překvapeně zvedl hlavu

„Myslíš...to vážně?“ zeptal se nevěřícně

„Jo“ kývnul a podal mu ruku aby mu pomohl na nohy, ten se na něj ještě chvíli podezřívavě díval, ale nakonec ruku přijal a nechal se vytáhnout do stoje. Celý zbytek dne strávily spolu, ale šeřilo se a černovlásek pozvedl hlavu.

„Už budu muset jít“ řekl a začal se pomalu chystat k odchodu, blonďáček si zase sednul na místo kde ho našel a položil si hlavu na kolena

„Takže už se neuvidíme“ řekl jistě  v hlase mu zněl smutek

„Proč?“ podivil se černovlásek a přešel k němu

„Je to tak pokaždé“ pronese na svůj věk až moc dospělým tónem. Černovlásek vypadal že nad tím přemýšlí, na jeho tváři se rozlil úsměv.

„Počkej tady“ řekl jen a odběhl pryč. Zůstal tedy sedět na místě, kolem něj zase jen ta známá samota a ticho, oči měl upřené na směr kterým černovlasí kluk odešel

„Asi šel domů“ řekl sám pro se když se dlouho nevracel, náhle ale zahlédl obrys postavy, když rozeznal černé vlasy vstal a šel mu vstříc. Když se potkaly na tváři černovláska zářil milí úsměv.

„Vezmu si tě“ řekl a vzal ho za levou ruku a na její prsteník navlékl prstýnek ze sedmikrásky, stejný jako měl on sám

„Cože?“ zarazil se blonďák a koukal na květinu na svém prstě

„Maminka říkala že když si někoho vezmeš zůstaneš s ním už napořád“ řekne černovlásek a chytne jeho levou ruku do té své

„Napořád?“ zopakuje blonďáček a kouká se černovláskovy do tváře. Ten přikývne

„Prstýnek by byl lepší ale je drahý tak ti ho koupím až budeme dospělí“ informuje ho černovlásek o svých plánech

„Dospělí?? Takže i když vyrosteme budeme spolu?“ ujišťuje se blonďáček

„Jasně“ přikývne okamžitě černovlásek

„Nebo nechceš“ zarazí se, ale prudké zavrtění hlavou ho uklidní

///

Ze vzpomínek ho vytrhne až vrznutí dveří a do pokoje vejde černovlasí muž s půlnočníma očima

„Naruto? Co děláš na zemi?“ zeptá se a sedne si na postel kousek od něj, blonďáček se přesune po čtyřech k němu a sedne si mezi jeho nohy. Hlavu si položí do jeho klínu a dívá se do tváře na které září vzácný úsměv

„Vzpomínám Sasuke“ odpoví. Černovlasí muž vezme jeho levou ruku a zadívá se na zlatý kroužek který má na prsteníčku, skloní k němu hlavu a prst políbí. Přivře oči při tom příjemném doteku a zase se ve vzpomínkách vrátí k tomu dni a neznámému chlapci.

///

Černovlasý kluk tedy jen přikývne a blonďáček si ho po chvíli přitáhl do náruče a políbil na čelo. Na černovláskově tváři se rozlil mírný ruměnec, musel se zasmát jeho výrazu.

Až později si uvědomil že se ho nezeptal na jméno, skončilo to tak jak předpokládal, jeho rodiče to zjistily a zakázali mu se s ním stýkat.

///

Stisk jeho dlaně povolil a na zem se vykutálela lahvička, Sasuke se k ní sklonil a zvedl jí.

„Sasuke?“ ozval se blonďáček když černovlásek zkoumal lahvičku nějak moc dlouho.

„Hn“ zvedl hlavu a kouknul se na něj. Sklonil se k němu a políbil ho na čelo, potom se zvedl a z knihovny vyndal malý černý sešitek, otevřel ho a vyndal ve folii zalisovaný prstýnek ze sedmikrásky, přešel k němu a podal mu ho. Blonďáček na něj jen vyjeveně hleděl

„Tak to jsi byl ty??“ vyjekl a podíval se na černovláska

„A tímhle jsem splnil svůj slib“ přitáká Sasuke a pozvedne jeho levou ruku do jejíž dlaně vtiskne polibek.

 „Ještě ne“řekl jen a vstal.

„Co?“ podivil se Sasuke.

„Ten slib, že spolu budeme napořád, ještě není splněný“ odpověděl Naruto a stále k němu stál zády. Černovlásek na něj chvíli koukal, potom se taky zvedl a objal blonďáčka kolem pasu. Propletl jejich levé ruce na kterých se zaleskli dva totožné prstýnky.

„Splním ho“ zašeptal a otočil si ho čelem k sobě

„Mám na to celý zbytek života“ dodal a jejich rty se spojily v polibku.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Aylen , 16. 11. 2010 0:50)

Moc hezký :)

Ha!

(Jenny, 15. 11. 2010 14:20)

To znám to znám! Že tys to napsala podle jedné FF mangy? xDD

Re: Ha!

(Neko, 15. 11. 2010 14:26)

tys to poznalááá XD jo nechala jsem se inspirovat....trošku .... ten příběh mě zaujal a nedal pokoj dokud jsem to nenapsala XD

Yááááy

(Alois oro trancy, 14. 11. 2010 19:39)

To je luxusní.....kruté....nadupané...božské.....prostě z toho nemužu....já tě miluju holka....xD