Jdi na obsah Jdi na menu

Secret diary of....

8. 2. 2011

 Déšť padá na město a smáčí kamenné chodníky. Po chodníku jde postava v tmavě fialovém plášti s cylindrem stejné barvy vlasy má stažené do ohonu který je ale momentálně pod cylindrem. U pasu má šavli. Jedno oko má červené a druhé jasně modré."Mam chuť na nějakou chutnou dušičku.

"Čici" lákám k sobě černou kočku, kdyby mě viděl můj pán měl bych problém, ale to mě netrápí, sleduju kočku jak se ke mě blíži  

Jdu za jednou dívkou. Hlad je silnější než cokoliv. Usměji se pro sebe. "Drahá slečno co zde děláte tak pozdě večer?"

ucítím v mé blízkosti podivnou auru, napřímím se a vydám se po její stopě "Dobrý večer" ozvu se když narazím na muže ve tmavém oblek s cylindrem a po jeho boku si všimnu třesoucí se dívky

"Ach.....To to musí někdo vyrušit?" Otočím se na příchozího a spatřím dobře stavěného muže s mě velmi známou aurou.
"No toto? Tohle je opravdu zajímavé." Dívka mezitím utekla.

 

zamračím se a oči zazáří rudou barvou "kdo jsi?" nakloním hlavu mírně na stranu

"Dobra otázka. Sám to nevím. Démone. Ta dívenka voněla sladce."

 

"chm"pootočím hlavu, vůně její duše byla vskutku sladká, já měl ale zálusk na jinou mnohem sladší "mé jméno je Sebastian Michaelis" přestavím se s mírnou úklonou, asi jsem sluhou už příliš dlouho

"Těší mě mé jméno je  Sierino Linei." Mírně se ukloním. "Rad vás poznávám pane Michaelisi. Avšak neodpustím vám že jste mě vyrušil od tak sladkého pokrmu. Budu vás muset tím pádem vyzvat na souboj. Zbraň zvolte vy."

"tak arogantní" pozvednu obočí, ucítím jemné pálení na hřbetě levé ruky "omlouvám se zápas budeme muset odložit" ušklíbnu se a v rychlosti se vydám za svým pánem   

"Hmmmm dobra tedy. Najdete mně doufám až budete mít možnost." Ukloním se a vyskočím na budovu.

jen pro sebe přikývnu a spěchám vysekat to děcko z dalšího maléru "omlouvám se že to tak trvalo můj pane" dorazím do sklepení a jako správný sluha se pokorně ukloním "cože komorník" vytřeští na mě pohled mladík ohrožující mého pána "jsem jen pouhý sluha" blýskne mi v očích "Sebastiáne dostaň mě odtud, to je rozkaz" rozlehne se místností přísně a trochu rozklepaně "Yes my lordo" pokleknu a vyřídím vše během okamžiku, vezmu svého pána do náruče a zamířím s ním k domu  

Náhle se z jedné střechy ozve potlesk.
"Gooood Werry Goooood. Tomu se říká nádherný přiklad kontraktu. Smekám."

 

zastavím se a postavím svého pána na nohy "omluvte mě my lordo" mírně se pokloním a během vteřiny stojím před tím tvorem, jeho aura mě mate

"Omlouvám se za svou nezdvořilost ale nedalo mi to a musel sem vás sledovat." Ukláním se a mile se usmívám.

 

"Co jsi zač?" vykřikne můj mladý pán z protější střechy

Smeknu cylindr a ukloním se. "Sierino Linei jméno mé mladý pane."

"neptal jsem se na jméno" upozorní ho a já se ušklíbnu, jazyk má ostrý jako vždy

"Hmmmm řekněme že nejsem ani člověk ani demo ani Shinigami." další milý usměv

"A co tedy jsi?" ozvu se tentokrát já vrčivě

"Sam nevím." Nasadím lehkovážný tón a pokrčím rameny.

"co po mě vlastně chceš" změřím si ho pohledem

"Stale mi dlužíte odplatu za tu duši pane. Nebo jste již zapomněl?"

 

sjedu ho pohledem "to mě vskutku mrzí, ale nemám zájem o boj s vámi" otočím se k odchodu 

"To nemáte žádnou čest? Och to je tedy opravdu ostudné."

"To že jste si tu dívku nechal uniknout není má vina" pokrčím rameny

"O je fakt. Velmi se vám tedy omlouvám byla to má chyba a doufám že omluvíte můj výbuch hněvu." Hluboce se ukloním a smeknu cylindr.

zacuká mi obočí "v pořádku" pokývnu "Sierino Lineii" ozve se nedaleko "jste předvolán před radu" vyloupne se ze tmi černovlásek  "ááh pan Williem T Spencer" protáhnu když ho poznám

"Ach......drahoušku Willieme. Rad tě zase vidím. Co to bude tentokrát? Snad sem zase neporušil nějaké nařízení." Posunu si brýle a nasadím cylindr.

"jeden?!" zaječí až se mu postaví vlas na hlavě a s hlubokým výdechem si vlasy zase upraví "porušil s jich minimálně deset" koukne na něj přes obroučky brýlí musím se tomu zasmát je příjemný pozorovat jak někdo dostává kapky   

 

 

"Ach jo. to je tedy opravdu zlé. Ale musím tvé pozvaní odmítnout. Nemůžu si dovolit trávit zase par dnů v tom vašem světě." Promnu si čelo a usměji se.

"a yay" ušklíbnu se když si všimnu jak shinigami rudne "odmítnout!?" zaječí a jediným skokem mu zaboří obličej do došek střechy "nepřipadá v úvahu" upraví si kravatu "omlouvá se vám za vzniklé potíže" otočí se na mě a tvář se mu stáhne "Vy?!"zavrčí jen se usměji "Rád vás zase vidím" usměji se křivě "A nic se nestalo,jen si své zaměstnance lépe hlídejte" mávnu nad jeho omluvou rukou

Will najednou vyletí a já se postavím a začnu si oprašovat prach.
"Došlo k drobnému nedorozumění. Já nejsem jeho zaměstnanec. Že Wille? Neměl bys to uvést na pravou míru mě to stale příliš nedochází." Protahánu a posadím se na komín ruku mam na jílci meče.

"zaměstnanec ne?" nakloním hlavu na stranu v přemýšlivém gestu "takže poskok" kouknu po Willovy jak se zvedá z prachu    

"Spíš bych řekl že neřízená střela. Je to hodně zlá věc."

"hmh" zamrkám nad jeho tónem, zdálo se mi to nebo sem zaslechl lehkou paniku

"No dobře Willi půjdu s tebou před tribunál. Stejně sem si chtěl s těmi páprdy pokecat. Tak mě veď ale jestli mi šáhneš na meč asi ti upravím ofinu." Seskočím z komínu sjedu po střeše a dopadnu na zem

začíná se mi líbit "Sebastiane!" uslyším netrpělivý hlas za sebou "už jdu...my lordo"ušklíbnu se   

 

 

 

-         o pár měsíců později-

 

"Sebas-chan" Rozhlížím se po okolí a křičím.

"ten přídomek bych si vyprosil" ozvu se chladně  

"ale no taaaaak. Dej mi pusůůůůůůůůů.
"Hej zrzku co blbneš?"

hbitě uhnu a to červené cosi prolítne kolem mě "tebe to ještě nepřešlo?" kouknu na něj jak se zvedá z rýhy v trávníku Finnien bude nadšen, napadne mě

"Hej zrzku pojď sem." Vytáhnu ho na nohy políbím ho a pak ho zahodím.
"tak tímto jsme se zbavili jednoho problému. Rad vás zase vidím Pane Michaelisi.! Ukloním se.

 

ušklíbnu se chudák Grell "potěšení je na mé straně" prohodím s lehkou ironii "proč jste vlastně tady??"  

"Ja ani nevím. Toulám se a napadlo mě zaskočit za vámi drahý pane."

 

"aha...mno vyděl jste mě a teď sbohem" otočím se a na zádech mi přistane Grell "slez!" řeknu chladně a střelím po něm chladným pohledem "ale on mě políbil!! dříve než ty!! cítím se zneuctěn!!" zanaříká teatrálně

Chytím Grella a stáhnu ho z něj a odmrštím do záhonu petúnii. "Začínáš mi lézt na nervy ty zrzku."

"sebas - cha~n, no je na mě zlí" ozve se ze záhonku "Děkuji jsem vám zavázán" ¨kouknu na něj

 

"potřeboval bych mluvit s vašim pánem. Mohl bych?"

"co mu chcete?" zeptám se podezřívavě

"Potřeboval bych jeho pomoc. Pokud vás to uklidní předám vám svou kosu." Uvolním kord a předám mu ho je z něj jasně cítit nerovná energie stejná jako obklopuje mě.

"nevím jestli vás příjme, ale ohlásím vás" kývnu "ale nehnu se od něj, dostanete sek němu pouze pře ze mě zazáří mi oči

 "V pořádku. To je vše co budu potřebovat." Ještě jednou nakopnu Grella a jdu za Sebastiánem.

"přijme vás" vrátím se po chvíli do haly a odvedu o do pracovny, postavím se vedle svého pána "proč jste se se mnou chtěl setkat?" zeptá se

"Pokud vím jistě jste se už dověděl o několika desítkách  zmizení po celé Anglii. Tu jejich agenturu to velice znepokojuje a ja sem jediný které můžou vyslat. Ale nemam žádné prostředky. Proto sem vás přišel požádat o vaši pomoct v dobré víře a s tím že budete u mě mít službu jakoukoliv vám mohu poskytnout.

kouknu na dopis položený na stole,se zaujetím sleduje obličej svého pána "dobrá, sám mám tenhle úkol na starost, co vše potřebuješ?" zeptá se klidně

"Pouze s vámi cestovat a popřípadě se postarat o hlavní nebezpečí které se nejspíš vyskytne.

 

"Sebastiane, víš co máš dělat" kývne na mě "Yes my lordo" pokloním se a rozejdu se ke dveřím

"Mladý pane jako důkaz mé Loajálnosti vám mám předat toto." Vytáhnu z náprsní kapsy větší stříbrnou minci. "dokud tu minci mate nebo dokud neskončí můj kontrakt sem vám tímto podmíněn jako smrtka nesmrtka a démon nedemon Lorde Phantomhive. Takto zní rozkazy tribunálu." Hluboce se ukloním.

trochu zavrčím, ale jinak nedám najevo nespokojenost 

"Postavím se a jdu za Sebastianem. "Nemusíte mě mít rad avšak bych byl rad abyste mě aspoň mírně toleroval pokud vám to nebude příliš proti srsti."

"v pořádku" střelím po něm pohledem

Pohledy se střetnou. Vidím mu až do žaludku. Nesnáší mě ja ho nechci mít za nepřítele ale zařídit si u něj aspoň mírnou toleranci bude opravdu náročný oříšek

 

 

otočím se od něj a rozejdu se chodbou "váš pokoj" otevřu dveře do pokoje "přeji příjemnou noc" vycouvám ze dveří a zavřu je

"Ach jo ten je miléj jak osina v zadku. Mě se to taky nelibí." Začnu si pohrávat s mečem.

"my lordo, už je pozdě měl by jste jít spát" vejdu do pracovny "Sebastiane" kývne na mě "my lordo" přejdu k němu, stáhne si mě pro polibek "jdeme do postele "uculí se, tenhle výraz v jeho tváři mám čest znát jen já 

*pozdě opravdu velmi pozdě večer*
Sedím za svým stolem na sobě mam jen smaragdovou košili a fialovou vestu. Koukám do mapy a snažím se dat do kupy důkazy.
Grelli Laskavě se přestaň schovávat za postelí a pojď sem. A neposlouchej cizí...........spánek.

"Spokojen my lordo" políbím ho na rty trochu zmoženě, odpovědí mí je uchechtnutí, lehnu si na záda a přitáhnu si ho do náruče "Dobrou noc" šeptnu  

 

*příští den*
Z kuchyně se line vítečná vůně nějakého cukroví.

motám se v kuchyni a pískám si "á~ dobré ráno" protáhnu 

"Zdravím Sebastian-sama. Mohu vám být nápomocen?"

"nemotejte se tady" řeknu s klidem a vytáhnu perníčky z trouby

 

"Omluvám se Sebastian-sama" Vyjdu ven

přichystám snídani a odnesu jí do pracovny "Sebastiane" obdaruje mě pohledem "boochan" pozvednu obočí "Snaž se s ním vycházet" řekne a já se uchechtnu to asi nepůjde "To je rozkaz" jeho pohled ztvrdne "Yes my lordo" pokleknu a hned na to opustím místnost

Ať jsem aspoň trochu užitečný tak umívám nádobí. Nejsem rad když pracuji v nepřátelském prostředí

"Omlouvám se za své předchozí chování" procedím skrz zuby a pokorně sklopím hlavu

"To  to nebylo třeba. Já.....ach......" Rychle napíšu něco na papír a zapečetím ho. "Můžete ho dát prosím mladému panovi?"

zamrčím se "Jistě" přikývnu a odnesu mu to

 *na papíru stojí jednoduchý vzkaz. "Prosím vás lorde odvolejte svůj rozkaz. "

pohodlně se opře do křesla a já čekám na jeho pokyny "přiveď ho sem" řekne mi klidně a já nemám jinou možnost než poslechnout "Mám tě odvést za pánem" řeknu a i já slyším ve svém hlase žárlivost

Jdu za ním a cítím nervozitu. Doufám že sem mladého pana nepopudil.

odvedu ho do pracovny "Včera jsi tu přišel a žádal mě abych tě přijal do svých služeb a dnes mě žádáš abych tě propustil...o co ti jde??" promluví po chvíli lidně a skenuje ho pohledem  

"Můj vzkaz jste správně nepochopil mladý pane."

"O co tedy je?" zamračí se a já se nepřímím tohle se mi nelíbí

 

"Pochopil jsme sem správně že jste Sebastianovi nařídil aby se mnou vycházel. O tento rozkaz mi šlo mladý pane."

 

 

"jak se opovažuješ?!" zavrčí a napřímí se "Boochan" položím mu ruku na rameno "myslím že tento rozkaz už nebude potřeba my lordo" zabodnu pohled do muže před sebou "je to naposledy co jsme s oba dovolili něco takového" zavrčí a odsune mou dlaň "Sebastiane, odvolávám svůj rozkaz" řekne ledově "My lordo" pokloním se lehce

Ze zahrady se v tu chvíli ozve střelba.

"Boochan" v rychlosti ho zatlačím pod stůl aby byl chráněn před střelbou

*první kulky proletí oknem a ja bleskově tasím meč a odrazím je.
"Toto je má práce. " Proletím kolem a vyskočím oknem. Poslední čeho si mladý pan všimne je záře meče a mých očí

"tak to ne!" zavrčím a vyskočím za ním

Meč se začne zvětšovat až do délky  metru. Vyhnu se kulkám a skočím mezi první lidi když jednoho rozseknu jeho duše je okamžitě pohlcena čepelí meče.
"AAAAAAAAAAA taková slast."

"tse" ušklíbnu se a druhému z nich se do prostřed čela zabodne kuchyňský nůž

Začínám sekat a bodat jako smyslů zbavený a smát se jako pominutý. Tohle jsem já. Přesně takový jsem.

taky jich pár skolím a za chvíli je po boji

Po boji sice ja ale je ze mně cítit ta aura co tě celou dobu trápila. A konečně ti dojde co to je, je to aura šílenství. Je to aura strachu a smrti. Ale je lákavá sladká necudná smilná.

"co jsi vlastně zač?" zeptám se zamračeně

"Já....... už sem ti to říkal.......nevím. Ale libí se mi to. A tobě taky. Vidím ti to na očích." Pomalu se k němu blížím.

opětuju jeho pohled i když mnou projde mrazivý třes

"Tak co kdyby si na chvíli přestal poslouchat?" Chytnu ho za bradu a přitáhnu si ho.

přemáhám potřebu ucuknout

Věnuji mu dlouhý polibek. "Slavný Sebastian neuhnul? Ts ts ts...." Velice se usměju poté vrátím meč do pochvy a jdu k sídlu.

párkrát zamrkám "parchant" procedím a snažím s ignorovat podivně rozechvělí pocit šířící se od rtů až k žaludku

Otočím se a mrknu na něj. Baví mě docela dost. I když nejsem příliš vyhraněný on se mi libí dost.

věnuju mu varovný pohled a projdu kolem něj rovnou do pracovny kde pod stolem sedí s ledovým výrazem můj pán "jste v pořádku my lordo?" pomohu mu vylézt z pod stolu a snažím se ignorovat pohled který mě pálí v zádech  

"Musím říct že toto bylo opravdu dost nevkusné. Ani neposlali varovaní. Je dost nezdvořilé začít pálit na někoho a ani se nezeptat."

"A co jsi čekal liebesbriefe?" střelím po něm pohledem nějak jsem si ani neuvědomil že jsem mu začal tikat přišlo mi to tak nějak přirozené

"No slušelo by se aspoň zaklepat. Či vydat varovaní než začnou pálit. Mohli někoho zranit."

protočím oči a těžce vydechnu "donesu vám čaj my lordo" řeknu a odejdu z pracovny

Začnu koukat po dírách.
"jeminkote tolik škody.......

"nic co by Sebastián nedokázal opravit" zaslechnu ještě než se vzdálím do kuchyně netrvá to dlouho a vcházím do pracovny i s čajem

Zatím sedíme u šachy a ani jeden není toho druhého schopen zahnat do situace kdy by byl schopen prohrát. "jste opravdu úctyhodný soupeř Lorde."

postavím se na strnu svého pána  a hned vidím jak ho z téhle situace dostat . bez dovolení za něj udělám onen tah "chekkumeito" zabodnu do něj pohled a ignoruju překvapený pohled mého pána

"Gratuluji vám k výhře můj pane." Ukloním se a vstanu.

"jak sis mohl dovolit?" vybuchne hned jak se zavřou dveře "Ale vyhrál jste pane" řeknu klidně a naliji mu čaj  "nyní mě omluvte mám ještě nějaké povinnosti" ukloním se lehce a odejdu z pracovny

Sedím u stolu a koukám do nějaké knihy. "pěkný tah Sebastian-sama."

"děkuji za uznání" projdu kolem něj ke knihovně kde začnu ukládat knihy na své místo

"bavilo tě to?"

"hmn?" otočím se na něj tázavě

Sedím tam a vlasy mam rozpuštěné. Ruce spojené v střížku a nohu přes nohu.
"Ty víš o čem mluvím."

"ne to vskutku nevím" sleduju ho a myslí mi projede myšlenka že je vcelku atraktivní

"Mluvím o incidentu v zahradě Sebastian-sama." Provokativně si olíznu rty a usměju se.

"ne nebavilo" probodnu ho ostrým pohledem a otočím se zpět ke knihám

"Ts ts ts ts. Jdu k němu a prstem mu přejedu přes ramena.

otočím se k němu čelem "pokud o tu ruku nechceš přijít tak se mě nedotýkej" zavrčím výhružně

"Ale ale. Máš drápky a nebojíš se je ukázat. To se mi libí."

"tohle bylo první a poslední varování, nemám ve zvyku cokoliv říkat dvakrát" zavrčím a projdu kolem něj

"No toto. Ale předtím ses tak nebránil." Opřu se o polici.

na tohle nemíním odpovídat, natáhnu se abych mohl uložit kniho na vrchní polici

"To je možná škoda. Ty si tak....hmm okouzlující? Asi ano to je to správné slovo."

"zahráváš si z ohněm" střelím po něm pohled

"spálil bys mě?" Ten hlas se nedá nazvat jinak než chtivý.

mám toho akorát dost, v tu chvíli stojím před ním  svírám jeho krku on sám je přišpendlen ke zdi pár centimetrů nad zemí

Obtočím mu nohy kolem pasu a stáhnu ho k sobě a chytím mu obě ruce.

i přes to mu stále drtím krk a propaluju ho vražedným pohledem i když pomalu cítím jak vztek opadá a nahrazuje ho plamen jiného citu

"Pust mně.......ty víš že to neuděláš."

"jsi si jistý" usměji se nebezpečně

"Uděláš spíš něco jiného. Cítím to z tebe." Pohladím ho po tváři.

chytnu mu ruku a přišpendlím mu jí ke zdí nad hlavou "já se dokážu ovládnout" řeknu klidně

"Co se trochu uvolnit?" Přitáhnu si ho blíž k sobě. "relaxovat?"

vzepřu se čímž ještě pevněji sevřu jeho krk "nepoučitelný" šeptnu mu horce do ucha

"Uuuuuu to je tak děsivý. No tak ukaž mi svou sílu." Ten zubatý škleb na mé tváři a zase ta aura šílenství. Ta sladká a opojná aura.

pozvednu zlehka jeho tvář, s tichým uchechtnutím ho pustím a vymaním se z jeho obětí

Zůstanu zkroušeně sedět na zemi.

otočím k němu ohled a s lehkým smíchem opustím pokoj

Odložím brýle a zadívám se na konečky vlasů. "Co sem sakra udělal blbě. Ach jo kašlu to.....s ním to nemá cenu evidentně."

zajdu do svého pokoje kde se přu o dveře a zamračeně pohlédnu na rozklepané ruce, ta touha políbit ho byla silná, tak silná že jsem jí téměř podlehl

Jdu po chodbě a beze smyslu klepu prsty do stěny.

po dlouhé chvíli se odlepím ode dveří a sednu si na postel

Na dveřích uslyšíš klepaní pak zmizí.

"huh" zvednu hlavu, rozejdu se ke dveřím, otevřu je a vykouknu na chodbu

potácím se bezmyšlenkovitě v chodbě a dal bubnuju prsty.

se zamračením ho sleduju

Najednou si na konci chodby sednu do rohu a přitáhnu nohy pod hlavu.

nedá mi to a přijdu k němu "to se tu hodláš litovat" zeptám se s pozvednutým obočím

"Zrovna teď sem nic lepšího na práci neměl. Uvažoval jsem že to mohl být docela dobrý námět na přemýšlení." Nezvednu hlavu nechci mu ukazovat nic.

"hm" pozvednu obočí "to tě tak sebral ten incident v knihovně?" zeptám se v lehkém šoku

"Snažil sem se......ale asi to nevypadalo jak by mělo."

"A jak to mělo vypadat?" zeptám se s lehkou obavou a otřu se o protější zeď

"Já ani nevím. Ale asi jinak než to vypadalo. Nevím."

"hmm...jak výš že to nevypadalo tak jak mělo když ani nevíš jak to měl vypadat?" zeptám se logicky

"Mělo to skončit jinak....chtěl sem aby to skončilo jinak."

"a jak to mělo skončit?" lehce se k němu nakloním

"Jinak......ne takhle.....

"Jak?" chci po něm konkrétní odpověď

"Takhle." Svalím ho na záda a políbím ho.

párkrát zamrkám, nakonec ale s lehkým zasténáním polibek opětuji
"Co Bude dal?" Zvednu se na loktech a koukám mu do očí.

zamyšleně sleduju jeho obličej "hmm..jelikož se blíží poledne, já musím jí připravit oběd" vymaním se z pod něj, ukradnu mu poslední polibek a s pískáním se odeberu do kuchyně

"Rozumím Sebastian-sama." Postavím se a upravím si oblečení.

s lehkým úsměvem se po něm ohlédnu

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

OMJ!

(Jenny, 8. 2. 2011 14:55)

To je mocné a krásné a nwm co ještě to je dokonalé =) Jáááááááj xD já cu taky umět psát jako vy dva ♥ =)