Bratří
Matthew:
Z domu jsem byl opět celý den.Snažil jsem se tam zdržovat co nejméně.Stačil jediný pohled na mého mladšího bratra, aby mi začala vřít krev v žilách.Zamířil jsem do své oblíbené hospody.,,To co vždycky, Metty?“ přijde k mému stolu sympatická servírka.,,Samozřejmě Jenny, vždyť víš.“ Usměji se.Jen s kývnutím odejde a já se s úsměvem rozhlédnu po lokale.Pohled mi padne na sympatickou rudovlásku se zelenýma očima.Když mi Jenny přinese pití , nechám té dívce objednat ještě jednou to, co právě dopijí.Na její reakci nemusím čekat dlouho, s úsměvem se na mě otočí a ladným krokem přejde k mému stolu.,,Dík za drink.“ Šeptne se svůdným úsměvem a sedne si vedle mě.Když má v sobě další dvě skleničky a já už snad čtvrtou skleničku whisky, začne se mi sama nabízet.Nebráním se, jen jí vytáhnu na nohy a zamířím k sobě domů.V tichosti jdu do svého pokoje, kde jí svalím na postel a začnu se věnovat jejímu tělu.
Saito:
Ležím na posteli a zaraženě hledím do stropu, když v tom se odemknou dveře a já slyší bratrův hlas.,,Zase si domu přitáhl nějakou děvku.“ Povzdechl jsem si a nad celou situací zakroutil hlavou.Jak já tohle nikdy nesnášel.,,Proč jen tohle dělá?“ šeptl jsem, tvářil jsem se, že mi to nevadí, ale ve skutečnosti mi to rvalo srdce. Uslyšel jsem, jak se zavřeli dveře jeho pokoje a následně se domem rozezněl vrzavý zvuk jeho postele, tak jako každou noc.Zakryl jsem si uši dlaněmi, abych to nemusel poslouchat, z očí se mi hrnuli slzy smutku a zklamání. Hlavu jsem zabořil do polštáře a snažil se nevnímat okolí i to, co se děje ve vedlejším pokoji.
Matthew:
Když se ráno probudím a po svém boku cítím měkké ženské tělo s povzdechem se mi začne vybavovat včerejší noc.,,Lizzi.“ Zatřesu jemně s dívkou ležící po mém boku.,,Vstávej, musíš jít.“ Jen něco zamručí a přimkne se ke mně blíže.,,Přestaň se na mě lepit a vypadni!“ zavrčím.Na její doteky teď vážně nemám náladu.Její smutný a zmatený pohled mě nechává chladným.Vyhrabu se z postele, zamířím ke dveřím vedoucím z mého pokoje do koupelny.,Až vylezu, ať tě tu nevidím.“ Řeknu chladně a zmizím ve dveřích koupelny, které za sebou následně zavřu.
Saito:
Už jsem byl dávno vzhůru u zapnutého počítače, když jsem uslyšel zvuky vycházející z vedlejšího pokoje. Nedalo mi to a svoje dveře jsem pootevřel. Hlas mého bratra, který ke mně doléhal přes stěnu, mě přesvědčí o tom, že minulá noc byla stejná jako ty předchozí. Když jsem vykoukl z pokoje, zahlédl jsem dívku tiše plížící pryč z bratrova pokoje, poznal jsem že brečí, ale pomoct jsem jí nechtěl. „To je ale parchant.“ povzdechl jsem si.Bylo mi té dívky líto, ale stejně jsem jí nechal odejít aniž by věděla, že jsem jí zahlédl.Počkal jsem až zmizí z mého dohledu a potichu jsem zalezl do bratrova pokoje.Sedl jsem si na jeho neustlanou postel, ze které byl cítit sex. Čekal jsem, až vyleze z koupelny a vysvětlí mi, co se v noci dělo.
Matthew:
Vylezu z koupelny a zahlédnu na posteli svého bratra.,,Co tu chceš?“ zavrčím, přejdu kolem něj jen s ručníkem kolem beder.,,Jsi ubožák.“ Ozve se z postele bratrův hlas.,,Na co si hraješ? Na moje svědomí?“ ozvu se posměšně a začnu se oblékat s naprostou ignorací jeho osoby.,,Ta chudinka z toho byla úplně mimo.“ Ozve se zase káravým tónem.,,Tak jsi ji měl utěšit, v posteli je celkem dobrá.“ Odfrknu si a natáhnu si kalhoty.,,Už bys to potřeboval, nechceš přece umřít jako panic.“ Dodám posměšně a opustím pokoj.
Saito:
„Raději umřu jako panic, než jako děvkář, jako jsi ty!“ zařvu do zavřených dveří, které následně otevřu a rozzuřeně se vydám za svým bratrem.Najdu ho v kuchyni s flaškou v ruce. „Nebyl jsi náhodou včera ztřískaný až dost?! To v tom chceš pokračovat i ráno?? To jsi takový zoufalec, že musíš chlastat?!“ začnu na něj křičet, aniž bych si uvědomil, s kým mluvím. Bratr se jenom napije, z jeho výrazu jde poznat, že zuří, ale dokázal se ovládnout. Jenom zakroutím hlavou „I tak jsi ubožák.“ zavrčím a odeberu se do svého pokoje, nezapomenu při tom pořádně praštit dveřmi.
Matthew:
Po jeho odchodu stisknu broušenou skleničku s alkoholem tak, že z ní zbudou jen střepy.,,Co si o sobě ten zmetek jenom myslí?! Takhle se mnou mluvit nebude!“ vrčím naštvaně, když si omývám zraněnou ruku.,,Tohle už vážně přehnal.“ Přes svá slova se snažím uklidnit, nerad bych mu ublížil.Z poličky nad linkou vytáhnu další skleničku a opět si naliju.S povzdechem jí do sebe obrátím.
Saito:
Usednu zpátky k počítači a raději se zabavím tím, že s kamarádem hraji RPG a píšu nové povídky na můj utajený blog. Po půl hodině uslyším přibližující se kroky, které mohou patřit jen jediné osobě.Rozletěli se dveře, ve kterých stál můj zase opilý bratr. „Vypadni, tady nemáš co dělat!“ zavrčím. „Ty jsi byl taky v mém pokoji.“ podotkne a přijde ke mně. Nervózně vypnu internet, ale v tu chvíli mi vyskočí okýnko icq, na kterém je pokračování rpg, ve které je zrovna yaoi scéna. Rychle jsem se snažil okno zavřít, jenže můj starší bratr mi mojí ruku zachytil a se zájmem v očích si přečetl vše, co bylo dnes na icq napsané.I přes mé hlasité protesty.
Matthew:
,,Hm, tak tohle ty chceš?“ kouknu na něj trochu zaraženě.,,Ale napsané to máš pěkně.“ Dodám vážně.I přes alkohol v krvi bylo mé uvažování čisté.,,Mohl sis říct.“ Dodám posměšně a jemně se nad něj nakloním.,,Hm?“ pozvednu obočí, když v jeho tváři rozpoznám strach, ale zároveň i očekávání.Jemně přejedu svými rty po jeho tváři.,,Můžu to udělat přesně podle toho.“ Šeptnu mu do ucha.
Saito:
Chvíli jsem byl z něho mimo, jeho doteky na mé tváři mi zatemnili mysl, která přestala i zdravě uvažovat. Chvíli se zdálo, že to opravdu chci, ale když se mnou praštil o postel, vzpamatoval jsem se a začal jsem se bránit.Matthew však nepřestával.„Já vím, že to chceš.“ řekne mi horce do ucha a přetáhne mi triko přes hlavu, snažil jsem se bránit, ale jeho dotekům na mé hrudi jsem nakonec podlehl.„Matty.“ vzdychl jsem a přestal se bránit, také jsem mu stáhl horní část oblečení a začal dlaněmi mapovat jeho kůži na zádech.
Matthew:
Ze začátku se bránil, pak jsem ucítil, že se jeho tělo uvolnilo, omotal mi ruce kolem pasu a začal mi odpovídat na polibky, jemně jsem mu zasténal do rtů a přitáhl si ho úžeji k sobě.Dlaní jsem mu vklouzl pod kalhoty, mé jméno sténané z jeho úst, znělo tak kouzelně. Přesunul jsem se rty na jeho krk a začal rty, jazykem i zuby dráždit citlivou pokožku.
Saito:
Zasténal jsem, moje tělo to možná chtělo, moje mysl mi však říkala, že je to špatně, že takhle to nesmí skončit.,,Matte…počkej.“ Vydal jsem ze sebe mezi steny.,,P-prosím…dost.“ Špitl jsem prosebným hlasem, jenže můj bratr ne a ne přestat.,,Matte!“ vyjekl jsem zděšeným hlasem, když jsem ucítil jak prsty do mě vnikl.Snažil jsem se mu vysunout, utéct, ale nešlo to.Když jsem se snažil bránit rukama, okamžitě mi je chytil a držel jednou rukou nad hlavou, nemohl jsem se bránit.Zmohl jsem se jen na brek a na šeptající prosení, ať mě nechá bít.Ale neposlechl.Ani to neměl v plánu.
Matthew:
Připravil jsem si ho, dlaní jsem uchopil jeho vzrušní a jemně ho promnul, i když říká ne, jeho tělo jasně křičí ano, nenechal jsem se odradit a pomalu jsem do něj začal pronikat. "Tohle jsi chtěl, ne?" šeptnu mu horce do ucha a jemně ho kousnu, snažím se ho co nejvíce vzrušit, najednou si připadám naprosto střízlivý. Tohle bylo jako sen, jako by sem se dostal do snu, byl jsem v jeho posteli a miloval jsem se s ním, na ničem jiném mi nezáleželo.
Saito:
,,D-Dost." Šeptl jsem vzlykavým hlasem.Tohle jsem opravdu nechtěl a když už, tak ne takhle.,,P-prosím.“ Zasténal jsem a bolestí se rozbrečel.,,N-nech mě j-jít.“ Prosil jsem, ale jako vždy, ničeho jiného, než toho, že neposlechl, jsem se nedočkal.,,Matte! Dost!“ začal jsem křičet, když začal přirážet víc a víc.,,Matte.“ Zasténal jsem zničeně, při tom i vzlykavě.,,N-ne.“ Šeptl jsem, když jsem cítil, že se mi to začíná líbit, ale to přece nejde! Však mě tu znásilňuje a mě se to líbí? Asi vážně nejsem normální.
Matthew:
Dal jsem si záležet na tom, aby se mu to líbilo, aby si to užíval."No tak, nebraň se tomu a užívej." šeptl jsem mu do ucha. Zjemnil jsem přírazy a jen pomalu a líně pronikal do jeho útrob, užíval jsem si to sevření a teplo jeho těla. "Úžasný." šeptnu horce a začnu ho zpracovávat v rytmu přírazů.
Saito:
,,N-nenávidím t-tě." vzlyknu.Při jeho pomalých tempech mi z úst vyjede pár slastných stenů, líbilo se mi to, už to ani nebolelo, ale přece jen, nechtěl jsem to.,,Prosím, přestaň." zasténal jsem, nemohl jsem už ani mluvit, když jsem cítil, že se blíží konec.Alespoň, že potom bude po všem.Doufám.Zrychlil se mi dech, už jsem to dal nezvládal.Ty emoce, které jsem při tom cítil.Láska, nenávist...co z toho k němu jen skutečně cítím?
Matthew:
Jeho slova mě zasáhla, ale nepřestával jsem, už to nešlo, dovedl jsem ho k vrcholu spolu se mnou, v tom vrcholném okamžiku jsem spojil naše rty v polibku."Hah." vydechl jsem a přitáhl k sobě jeho roztřesené tělo. Až teď mi začalo docházet, co všechno jsem provedl. "Omlouvám se, já, nepřemýšlel jsem.." začal jsem se omlouvat, ale z obětí ho nepustím, nedokázal jsem to.
Saito:
,,Jdi pryč." šeptl jsem a snažil se od něj odtáhnout.,,Prosím, jdi." šeptnu znova, když vidím, že mě nehodlá poslechnout.,,To nejde." tvrdí si svoje, ale já si stojím za svým.,,Když už jsi mě neposlechl předtím, tak to udělej alespoň teď." řeknu s klidem v hlase.Jenže Matt mi pořád odporuje.,,Sakra, nech mě bejt!" vyjekl jsem celkem podrážděně.,,Prosím, jdi." ukázal jsem ke dveřím, když mě konečně pustil.Hodil jsem po něm jeho věci a sledoval jak pomalým krokem, s kamennou tváří, mizí za dveřmi pokoje, aniž by ještě před tím něco řekl.S brekem jsem se sesunul do peřin, snažil jsem se uklidnit, takové ponížení jsem ještě v životě nezažil, ani jsem si nemyslel, že tohle někdy přijde.
Matthew:
Odešel jsem z jeho pokoje a zamířil rovnou do kuchyně, kde jsem popadl láhev vodky a zapadl s ní do pokoje, svalil jsem se na postel a hleděl jsem na láhev ve svých rukou. "To už jsem vážně jaková troska?" řeknu sám sobě a hned na to vstanu a vyliju celý obsah láhve do odpadu, postavím jí prázdnou na linku a vrátím se do pokoje, rozhodnul jsem se pro radikální změnu svého života, jen jedno zůstane stejné, má láska k Saitovy a to, že se mu budu snažit vyhnout.
Saito:
Trvalo to tři dlouhé hodiny než jsem se zcela uklidnil a nějak se dal do kupy.Otevřel jsem potichu dveře a vykoukl na chodbu, bál jsem se ho potkat, ještě že to vypadalo, že je u sebe, což bylo i pravdou.Potichu jsem dveře pokoje zavřel a zalezl do obývacího pokoje, kde jsem si pustil televizi.Přešel jsem k DVD seznamům a vybíral si nějaké anime, které bych si mohl dneska pustit.Protože nemám v pokoji televizi, ani DVD přehrávač, musel jsem bohužel skončit v obývačce, moc jsem to však neřešil.Pousmál jsem se, když jsem našel moje oblíbené anime Junjou romantika.Neřešil jsem, že mi to bude připomínat Matthewa, nenechám se jim ovlivňovat.Po pár minutách co anime začalo jsem si ani nevšiml, že daná osoba, kterou momentálně mám plnou hlavu, stojí ve dveřích a sleduje, poprvé v životě, to co vždycky bral za totální kravinu, anime on vážně nikdy nemusel.
Matthew:
Stál jsem ve dveřích obýváku, zrovna jsem chtěl jít nakoupit, když jsem uslyšel znělku jedné z těch jeho japonských krávovin, nakouknul jsem tam a zadíval se na obrazovku, kde zrovna zářil nápis JUNJOU ROMANTICA, chvilku jsem se koukal, mělo to pěknou kresbu a celkem slušný příběh. Při jedné ze scén, kdy ten úchyl vysel na krku nějakého obrílence, jsem se musel uchechtnou.Čímž jsem se prozradil.
Saito:
Otočil jsem se za zvláštním zvukem, uviděl jsem ho tam stát, v tu chvíli jsem začal panikařit.,,Ou.P-promiň, já...u-už to vypnu..." řekl jsem třesoucím se hlasem a vyklepanýma rukama jsem sevřel ovladač, kterým jsem dané anime vypnul.DVD jsem však nechal v přehrávači.Neuvědomil jsem si to.,,U-už jdu do svého pokoje, nechci tě rušit." šeptnu ignorujíc jeho nechápavou tvář.Proběhnu kolem něj a zapadnu zpátky do pokoje.Stál jsem ještě chvíli za dveřmi a snažil se uklidnit splašeně bijící srdce.Proč jsem najednou tak zpanikařil? Proč jsem ho jen neignoroval? Vždy jsem to dělal...tak proč ne teď? ,,Co se to se mnou děje?" šeptl jsem a sesunul se k zemi.Poprvé v životě jsem se za to, že jsem otaku styděl.To není normální.Proč zrovna před ním? A proč zrovna až teď?
Matthew:
Smutně jsem se za ním koukal, má ze mě strach, smutně si povzdechnu a jdu nakoupit, když sem se vrátil a vybalil nákup, zamířil jsem do obýváku a pustil DVD kde okamžitě naběhlo anime, na které se předtím koukal Saito, opřel jsem se a sledoval, po chvíli jsem si páry rozdělil tak, abych je poznal..fetiš méďa, fetiš kuře a fetiš panda, nejraději jsem měl asi Nowakiho.
Saito:
Zůstal jsem v pokoji až do dalšího dne, vyhýbal jsem se mu nejvíc jak jsem jen mohl.,,Tohle není normální." nejraději bych si dal facku, abych se vzpamatoval, ale pochybuju, že by pomohla.Další den to nebylo o nic lepší, když jsem Matthewa viděl, rychle jsem utekl do pokoje, ostatně tak jako vždycky od toho incidentu.Chápu, byl opilý, ale i přes to.Nejhorší na celé situaci bylo snad to, že jsem poznal, že ho vážně miluju, nevadilo mi to co provedl, vadilo mi to, že jsem něco takového nedokázal prostě přijmout.Asi kolem šesté hodiny večerní se zaklaply venkovní dveře a já poznal, že si šel určitě zase s nějakou slečnou povyrazit, nebo spíše nějakou najít, kterou by si přivedl k sobě domů.Kdyby jen tušil jak mi tím co dělá ubližuje.
Matthew:
Vrátím se brzy, byl jsem jen pro nějaké papíry, které jsem potřebovat jako podklady pro esej, zapadl jsem rovnou do pokoje kde jsem se do rána šrotil a snažil se vyplodit něco smysluplného, skončil jsem až v pět ráno, vyjdu z pokoje rovnou do kuchyně, abych si udělal silnou černou kávu.V kuchyni jsem narazil na Saita.Musel jsem vypadat jako po flámu, kruhy pod očima a rozcuchané vlasy od věčného přehrabování.
Saito:
,,Nebudu rušit." šeptl jsem, když jsme se opět setkali.,,Nerušíš." šeptl ke mě, když jsem byl na odchodu.To mě však nezastavilo.No vlastně ano, trochu.,,Tak mi to dokaž." řekl jsem s očekáváním, ale když jsem mu nestál ani za pohled, jen jsem nad tím vším mávl rukou a opravdu odešel.,,Jdu ven.Nečekej mě, nevím kdy se vrátím." zakřičel jsem z chodby, aby mě slyšel.Po mých slovech vystartoval jako raketa ke dveřím za mnou.,,Je pět ráno! Kam chceš v tuhle hodinu jít?!" vyjekl.,,Někam kde nebudeš ty." šeptl jsem a zabouchl za sebou dveře.
Matthew:
Smutně koukám za ním, vlastně na zavřené dveře. "Asi jsem to posral." Povzdechnu si a složím se do křesla, kde za nedlouho usnu u šálku kávy a druhé série junjou romantica.
Saito:
Šel jsem ke kamarádovi domů, byl jediný u koho jsem byl vítán.Alespoň jsem při tom přišel na jiné myšlenky.I když jsem stále měl plnou hlavu mého bratra.,,V kolik asi odejdeš?" zeptal se mě nejlepší kamarád.,,Nevím, do kolika tady můžu zůstat?" zeptal jsem se.,,Do kdy chceš." řekl s úsměvem.Byl jsem rád, že u něj můžu být.Lepší než být doma zavřený v pokoji.,,Hm.Radši už půjdu." řekl jsem, když už byly tři hodiny odpoledne.,,Zase se někdy zastav." rozloučil se a já se rozešel domů.Otevřel jsem dveře.,,Jsem doma!" křikl jsem s dobrou náladou.Tohle jsem potřeboval, na chvíli vypadnout a pročistit si hlavu.Hned jsem se cítil mnohem lépe.,,Mete?" řekl jsem do prázdna, jenže dům byl prázdný.,,Zase odešel?" povzdechl jsem si.
Matthew:
Vzbudil jsem se a ohled na hodinky, ty mi jasně řekly, že pokud hned nevyjdu, pošvihnu to, popadl jsem esej a v rychlosti jsem vyběhl z domu a zamířil si to rovnou ke škole."Pane profesore." Vydechnu, když vběhnu do kabinetu. "Gomen nasai." ukloním se v omluvě. "Já, nesu vám tu esej, vím, že je to na poslední chvíli." podám mu složku. "V pořádku." přikývne profesor. " Taky jsem ve vašem věku nechával všechnu práci na poslední chvíli." usměje se a propustí mě, teď se už pomalým krokem vydám k domu, i když vím, že mě tam nečeká nic jiného než ticho a čtyři stěny. "Omlouvám se." vrazí do mě jeden opilec a vylije na mě snad půl frašky vodky. "Mno bezva, teď jsem cítit jako bych celou dobu chlastal." odfrknu si a dojdu k domu. Odemknu a vejdu do předsíně.
Saito:
,,Ahoj." šeptnu tiše, když slyším odemykaní dveří.Přišel asi deset minut po mě.,,Zase jsi byl v hospodě?" zamračím se, když až ke mě dolehne zápach alkoholu.,,Nechápu co na tom vidíš, chlast z tebe udělá jen většího ubožáka než jsi teď." povzdechl jsem si, s tím jsem jen nevěřícně kroutil hlavou, kterou jsem po chvíli zamířil za Meta.,,Ale? Dneska žádná slečna na jednu noc? Co se stalo? Všecky tě odmítky? A nebo sis snad našel kluka?" zeptal jsem se s pozvednutým obočím.
Matthew:
"Nebyl jsem v hospodě, ale ve škole, po cestě zpátky do mě narazil ožralec s láhví vodky." Shodím ze sebe vlhký svetr i košili a jen v kalhotech jdu do koupelny, kde to nacpu do pračky. "Nemáš něco tmavého na praní, ať nemusím pouštět jen tyhle dvě věci?" otočím se na něj.
Saito:
,,Hm." zapřemýšlím.,,Možná se něco najde." zalezl jsem do pokoje a podíval se do jednoho zaprášeného rohu, kde se hromadilo čím dál tím víc špinavého prádla.,,Ou...ten nebude rád." ušklíbnu se a vezmu všecko co jsem tam našel.Ještě že já nosím jen tmavé věci.,,Myslím, že budeš muset prát na dvakrát.Tohle tam nenacpeš ani omylem." hodil jsem na zem před pračku hromadu špinavých věcí.,,Zase půjdeš večer pryč?" zeptal jsem se s očekáváním.Moc jsem se s ním vídat nechtěl.
Matthew:
"Nevím, nejspíš zalezu do pokoje a budu se šrotit, blíží se mi zkouškové." pokrčím rameny a začnu se probírat tou hromadou prádla."By mě zajímalo v čem chodíš, to si nemůžeš někdy vyprat?" brblám při tom, co zapínám pračku.
Saito:
,,No...pokud sis někdy nevšiml, mám víc oblečení než ty, to za prvé." začal jsem hned ze začátku.,,A za druhé...najednou se učíš?" znova jsem pozvedl nechápavě obočí.,,Nikdy ses neučil...co si tak pamatuju.Co se to s tebou děje? Pokaždé jsi byl večer pryč a vracel ses ztřískaný až nad ránem...můžeš mi vysvětlit, co se s tebou stalo? Proč ta náhlá změna?" vážně by mě to zajímalo.
Matthew:
"Taky jsem ještě nikdy neměl dva měsíce před státnicemi." Odpovím. "Jo chodil jsem ztřískaný, ale řekněme, že teď je pro mě důležitější státnice než chlast, myslel jsem, že budeš rád a vyvěsíš oslavné vlaječky, že se tvůj neřízený starší bratr konečně umravnil." řeknu ironicky a projdu kolem něj.
Saito:
,,Hm." opřu se o rám dveří a složím ruce na prsou.,,Proč mi neřekneš pravdu?" řekl jsem k němu.Vola ze mě dělat nemusí.,,Zapomínáš, že jsem tvůj bratr, vždy jsem poznal, kdy lžeš a kdy ne." mírně se zamračím.,,Takže..." odmlčel jsem se.,,Chci ten důvod!" zdůraznil jsem, tím jsem ho přinutil se zastavit.
Matthew:
Zastavím se a střelím po něm pohledem."Chceš důvod...fajn..ty jsi ten důvod, to co se stalo posledně je ten důvod." řeknu naštvaně a zapadnu do pokoje, kde na sebe hodím košili a vypadnu z bytu, toulám se ulicemi až do pozdního večera. "Jéé, Mathy!" objeví se přede mnou můj na mol opilí kamarád. "Rendy." prohlížím si ho neurčitě."Já tě tááák rád vidím." pověsí se mi na krk, škytne. "Co jsi vyváděl, že jsi se tak ztřískal." zavrtím hlavou. "Riku, mě nechala, prý si našla lepšího, nějakého doktora." pronese ublíženě. "Bože." povzdechnu si "Půjdeš ke mě, takhle domů nemůžeš." podepřu ho a zamířím s ním k sobě domů. Odemknu a tiše vejdu do předsíně. "Hlavně buď zticha, teď se z toho vyspíš a zítra pomašíruješ domů." Vedu ho do svého pokoje, když se mi podvrtne noha a my vpadneme do bratrova pokoje, já na spod a Rendy na mě." Nesmíš mě opustit, já tě miluju!" vykřikne a vrhne se na mé rty.
Saito:
Nechápavě na ně hledím.,,Tak počkat!" tohle byla poslední kapka, nikdo mi mého bratra krást nebude! Chytil jsem toho magora za límec košile a vlekl ho ven.,,Vypadni z našeho domu, ty hajzle!" křikl jsem ublíženě se slzami v očích, když jsem ho vyháněl.Poté se mi slzy z očí pustili jako vodopád, když jsem se zahleděl do nechápavého obličeje mého bratra, co mi ublížil.Zase.Tentokrát však zničil vše co mé srdce k němu kdy cítilo.,,Vypadni!" vyjeknu na něj a švihnu rukou ke dveřím.,,Jdi pryč! Jestli si chceš zahrávat s mými city, tak mi to řekni hned!" ječel jsem na něj, křičel jsem a nadával.Opravdu tohle dělat nemusel.Proč chtěl, abych to viděl? Proč mi chtěl zase nějak ublížit? Jakoby toho neudělal už dost.,,Tak vypadni už kurva!" křiknu při záchvatu breku, byl jsem na pokraji totální hysterie.
Matthew:
"Můžeš se uklidnit, nikdo si s ničím nezahrává, to byl Rendy, můj spolužák, zrovna ho opustila přítelkyně a tak se ožral, potkal jsem ho v parku a tak jsem ho dovedl sem, aby se vyspal, zřejmě si v opilosti spletl mě s ní." vysvětluju mu, sám ani nevím proč. "Nechápu proč tak šílíš..leda, že by..." pomalu si ho prohlídnu a najednou mi dojde, že je to pravda, on žárlil, pomalu se k němu rozejdu. "Žárlil jsi." řeknu jistě.
Saito:
,,Ne." zakroutil jsem hlavou.Nepřipouštím si to.,,Jen mi ten pohled strašně zlomil srdce." vzlykl jsem.,,Proč mi to děláš?! Já tě miluju, tak proč?!" křiknu a znova se rozbrečím.,,Proč mi vždy tak ubližuješ? Nejdříve s těma děvkama, potom dokonce i s klukem! Proč mi to děláš?!" praštil jsem do jeho hrudi, když se ke mě přiblížil natolik, až mě i objal.
Matthew:
Obejmu ho. "S Rendym nic nemám a mít nebudu." řeknu pevně. "Ty holky..pomáhaly mi zapomenout na to, co cítím k tobě." Přiznám. "Prosím, hlavně neplakej." utřu mu slzy a jemně ho políbím na rty, nedokážu snést pohled na jeho smutnou tvář.
Saito:
,,J-já..." jemně ho odstrčím.,,Takže, ty taky?" zeptal jsem se nevěřícně.,,Taky jsi mě tajně miloval?" znova jsem se radši zeptal.Když naše rty znova spojil, nemohl jsem odolat, dostalo mě to do kolen, podlehl jsem mu.,,Miluji tě." šeptnu už uklidněným hlasem.Zapojil jsem se do polibku a nechal se zavést tentokrát k němu do pokoje.
Matthew:
Odvedu ho do mého pokoje aniž bych přerušil polibek."Tak dlouho jsem na tohle čekal." položím ho opatrně na postel, pohladím ho po tváři a políbím ho náruživěji, vychází mi v polibku vstříc, jemně mu vklouznu dlaní pod černé triko, cítím jak se rozechvěje a tiše vzdychne.
Saito:
,,Matty..." vzdechnu mu do rtů chtíčtivě.,,Prosím...neprodlužuj to." šeptnu do polibku.Okamžitě mu stáhnu triko i s kalhotami.Na nic nečekám.Přejedu po jeho vzrušení.,,Vždy jsem tě miloval." šeptnu, když mi zasténá do rtů.,,Vždy jsem měl srdce jen pro tebe." šeptnu zase do polibku a znova přejedu po jeho dlouhé chloubě.
Matthew:
Zasténám pod jeho doteky a svléknu ho stejně rychle jako on mě, rukou sjedu do jeho klínu a promnu ho v dlani, druhou rukou zatím vklouznu na jeho zadeček, jemným hlazením se dostanu až k jeho otvoru, opatrně do něj vniknu a začnu si ho pomalu připravovat.
Saito:
,,Hah." zasténám vzrušeně.Cítím jak přidal další prst, tentokrát však byl opatrnější než minule.,,Hned je to daleko lepší, než když jsi opilý." šeptnu mu do rtů vzrušeně i spokojeně.,,Jsi vážně úžasný." šeptnu mu znova do rtů.Po chvíli cítím jak do mě pomalu začíná pronikat.Slastně přivřu oči a užívám si ten pocit, který mi přináší naše milování.
Matthew:
proniknu do něj až po kořen a chvíli v něm zůstanu nehybný, rukou mu ovšem stále přejíždím po jeho vzrušení, sem tam obkroužím palcem špičku a uvězním jeho rty v polibku.
Saito:
Hlasitě zasténám.,,N-nemuč mě, p-prosím." vydechnu vzrušeným hlasem.,,Matty!" znova ze sebe dostanu hlasitý sten.Nikdy bych nevěřil, že si něco takového budu až tak strašně užívat.,,Hah." nedalo se to vydržet, to vzrušení co procházelo mým tělem, to teplo co mi přinášelo jeho tělo, kterým se o mě otíral, ten pocit, že jsem s ním opravdu skončil.Všecko tohle bylo úžasné a díky těmto věcem jsem si naše milování užíval čím dál tím víc.
Matthew:
Začnu se pohybovat, unikne mi zasténání, je tak dokonalý, skloním se k jeho krku, který zasypu jemnými polibky. "Miluji tě." zašeptám mu do ucha, kousnu ho do něj, poraněné místo ihned ošetřím jazykem.
Saito:
,,J-já." zasténal jsem,,I já tebe." vydechnu vzrušeně.,,Strašně tě miluju." šeptnu.Po chvíli cítím jak začal prodlužovat přírazy, které se značně zrychlily.,,Hah." vzdechnu mu do rtů, bylo to kouzelné.Cítím jak se pomalu blížím k vrcholu.Můj dech se zrychlí na maximum, už jen čekám až se oba dočkáme zaslouženého vyvrcholení.
Matthew:
Zrychlím přírazy i pohyby ruky, netrvá to dlouho a oba dosáhneme vrcholu, s výdechem se na něj svalím a tiše se rozesměji, jak mi tole všechno najednou přijde absurdní. "Tolik let jsme kolem sebe chodili po špičkách a zbytečně." pohladím ho po tváři a nadlehčím se na loktech, aby nenesl celou mou váhu.
Saito:
,,Je to až moc nerealistické na to, aby tohle všecko byla pravda." uchechtnu se.,,Ale jestli je tohle sen, tak se z něj už nikdy nehodlám probudit." pohladím ho po tváři a spojím naše rty v jeden dlouhý polibek vyznačující naší společnou lásku.
Komentáře
Přehled komentářů
Poprvé co se nám povedla jednorázovka! xDDDD Hihi.... =) Jsme dobré Neko xD poprvé co se nám to podařilo...vždy když jsme něco psaly tak se nám to nechce nějak ukončit xDDD Tohle byl snad jen zázrak, že jsme dokázaly splodit jednorázovku xDDD Do ted tomu nevěřím xD
Ha! xDD
(Jenny ( Jenniny-narutopovidky.blog.cz ), 4. 2. 2011 9:45)